Vyhledat
  • Bc. Kateřina Rygálová

CÍSAŘSKÝ ŘEZ - pocity, o kterých se nemluví!

Mnoho žen, které ke mně chodí, řeší poporodní komplikace, diastázu nebo pouze to, že se chtějí dostat zpět do formy.

Co tím mám na mysli? Psychiku ženy, která má na fyzické hojení těla obrovský vliv a bohužel po těžších porodech je nutné ji řešit - nezáleží na tom, jakou cestu si vyberete, ale je důležité ji řešit, protože může mít obrovský vliv nejen na vás, vaše tělo a chování, ale také na vaše dítě.

V tomto příspěvku bych se chtěla zaměřit na porod císařským řezem, který má z mého pohledu na psychiku žen i dětí nesmírně velký dopad. Určitě tím nemyslím jen ten negativní! :-)

Každá žena se připravuje na porod svého dítěte. Je běžné, že si prostuduje knihy, jde na předporodní kurzy, poradí se s dulou či porodní asistentkou, mluví o porodu s mnoha kamarádkami či rodinou. Většinu času ale probíhá příprava jak psychická, tak i fyzická na přirozený, neboli vaginální porod. Schválně, zkuste si vybavit, jak moc jste četly či mluvily o možnosti porodu císařským řezem? Kolikrát jste si v duchu jen na chviličku připustily, že k téhle variantě porodu může dojít?

V České republice rodí přibližně 24 % žen císařským řezem. To je každá čtvrtá žena! Nemyslím si, že je dobré ženu před porodem strašit a předkládat ty nejhorší scénáře, nicméně je podle mě důležité mít v hlavě i tuto možnost, protože čím víc se té představě bráníme, tím horší je potom následná rekonvalescence. Ta totiž není jen fyzická jako po běžné břišní operaci - ano, tak to bohužel stále bere i spousta lékařů, ale je především psychická.

V čem je to vlastně tak jiné a tak náročné? Už jen samotným začátkem - porod císařským řezem probíhá v lokální nebo celkové anestezii. Právě ta celková je často náročnější varianta, jelikož zpětně nevíte, co se stalo, chybí vám v hlavě ten pocit a ten prožitek, chvíle, kdy se vaše miminko poprvé podívalo na svět. Probudíte se na JIPu, miminko může být stále v jiné místnosti a k vám se dostane často i s velkým časovým odstupem. Ne vždy je možné hned absolvovat bonding, ne vždy je možné hned zkusit přisátí miminka a další moc důležité věci pro “ten začátek”. Dalším problémem může být kojení, které kvůli určitému odloučení či právě rozhozené psychice maminky, že porod nebyl podle jejích představ, nejde nebo jde velmi pomalu a komplikovaně.

A pak je tu bolest. Netvrdím, že přirozený porod je bezbolestný a procházka růžovou zahradou, rozhodně ne. Ten má taky svá úskalí. Nicméně po císařském řezu máte poměrně velkou jizvu na břiše, která bolí a hojí se pomalu, někdy i komplikovaně se zánětem, což není nic příjemného pokud se potřebujete starat nejen o sebe, ale i o své dítě. Pustí vás z nemocnice domů, většinou bohužel bez rad a tipů, jak vstávat z postele, jak pečovat o jizvu, v jakých jiných polohách kojit, aby to pro vás bylo co nejméně bolestivé. A najednou jste ve fázi, kdy celé šestinedělí nebo i déle proležíte, nejste schopné se postarat o sebe, své dítě, rodinu, uvařit nebo prostě jen dojít do sprchy. Zpětně si pak spousta z vás vyčítá právě tu svou neschopnost se postarat, to, že nemůžete být stoprocentní a fungovat tak, jak byste si přály. Nejsilnější bývá s odstupem pár měsíců ten pocit a výčitka, že nejste dost dobrá máma jen proto, že jste nezvládla přirozeně porodit. Tuto emoci často objevíme při terapii, například když se snažíme pracovat s jizvou, která je bolestivá, necitlivá, když žena ignoruje celý podbřišek a podobně. V neposlední řadě můžete prožívat poměrně velké změny těla, pocit “přeříznutí vejpůl”, převislou kůži přes jizvu, jizvu a její vzhled samotný.


Určitě jsem nenapsala zdaleka o všech emocích, které maminky provází a trápí po tomto náročném porodu, ale chtěla bych tím alespoň trochu podpořit ty z vás, kterých se to týká, případně ty, které porod čeká.

Je moc důležité, abyste se nebály o věcech mluvit, řešit je a hlavně si je klidně zpětně zkusit prožít. Ať už vám pomůže jen kontakt “skin to skin” s vaším dítětem, mluvení s kamarádkou, s manželem (na toho nezapomínejte a zkuste mu své myšlenky svěřit) nebo potřebujete odbornou pomoc psychologa, gynekologa, fyzioterapeuta či kohokoli jiného. Někdy je to běh na dlouhou dobu, ale není nutné, abyste si některé pocity nesly do dalšího těhotenství nebo dokonce celý život v sobě a trápily se jimi!


A pokud vás porod čeká a dopadne jakkoli, klidně si dopředu domluvte návštěvu k vám domů, která pomůže už v šestinedělí.

Přeju všem současným i nastávajícím maminkám mnoho sil a odvahy!


Za foto děkuji Martině Strýčkové a fotografce Kateřině Bláhové Bliss.

150 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše